Sv. Vojtěch
Budoucí druhý pražský biskup, mučedník za křesťanskou víru, pocházející z dynastie Slavníkovců, se narodil pravděpodobně okolo roku 956 na Libici nedaleko Kouřimi. Jeho otec, Slavník, patřil k předním českým velmožům. Matkou měla být Střezislava, která snad pocházela z dynastie Přemyslovců.
Vojtěch vyrůstal na Libici ve společnosti dalších šesti bratrů. Od útlého věku měl k dispozici učitele a vychovatele jménem Radla. Rok 962 se stal důležitým mezníkem ve Vojtěchově životě. Na Libici se zastavil biskup Adalbert, který se vracel z Kyjeva po roční neúspěšné misujní cestě. Biskup mladého Vojtěcha biřmoval (konfirmoval, potvrdil ve víře) a udělil mu biřmovací jméno Adalbert.
Když bylo v roce 968 založeno v Magdeburku arcibiskupství, stal se Adalbert jeho prvním představeným. Vojtěchovi rodiče se rozhodli využít osobní známosti s Adalbertem a poslali Vojtěcha k němu do učení. V roce 972 se Vojtěch spolu se svým učitelem Radlou vypravil do Magdeburku. Jeho výuku zde vedl učenec Othrik, o němž je známo, že byl nesmlouvavým zastáncem dodržování zásad křesťanské víry. Zřejmě od něho Vojtěch získal neochvějné přesvědčení o vlastním pravověří, které později vedlo k jeho roztržce s pražským knížecím dvorem.
V roce 982 byl Vojtěch vybrán jako nástupce zesnulého prvního pražského biskupa Dětmara. Již vzpomínaná přísná výchova v křesťanské víře z něho učinila tvrdého kritika společenských poměrů v Čechách. Vojtěch vyčítal českým předákům mnohoženství, nadměrné požívání opojných nápojů a jejich podíl na prodeji otroků. Zejména mu vadilo, že křesťanští otroci jsou prodáváni jinověrcům. Prodej otroků však představoval pro knížecí pokladnu vítaný zisk, a proto jeho kritika, řečeno dnešními slovy, byla v podstatě útokem na státní příjmy, který kníže nemohl dopustit. Vojtěchův nekompromisní postoj ke společenským nešvarům ho nevyhnutelně přivedl do konfliktu s panovníkem a předními velmoži, po kterém raději někdy na přelomu let 988/989 opustil Čechy v doprovodu nejbližších přátel a zamířil do Itálie.
Nejprve pobýval v Římě, odkud měl v úmyslu podniknout pouť do Jeruzaléma. Cestou však změnil plány a vstoupil do kláštera Monte Cassino. Prostředí zdejšího kláštera se Vojtěchovi příliš nezamlouvalo, a proto se po nějaké době vrátil do Říma, kde nalezl útočiště v klášteře svatých Alexia a Bonifacia na aventinském pahorku. Spolu s ním zde zůstal také jeho bratr Radim, který přijal řeholní jméno Gaudencius. V roce 992 zde Vojtěcha vyhledali vyslanci českého knížete, aby ho přemluvili k návratu do země.
Vojtěch jejich žádosti vyslyšel a znovu se ujal svého biskupského úřadu v Praze. Nicméně si počínal stejně energicky jako před svým odchodem. Na knížeti Boleslavovi si vyžádal potvrzení svých biskupských pravomocí, v roce 993 se zasloužil o založení benediktinského kláštera na Břevnově a dokonce začal razit vlastní mince. Poměry v sídelním městě ilustruje případ, který přiměl Vojtěcha k definitivnímu odchodu z Čech. Biskup poskytl azyl v kostele svatého Jiří vdané ženě, která se dopustila smilstva s knězem. Rozzuření příbuzní ji však násilně vyvlekli na ulici a před biskupovýma očima ji sťali. Pro Vojtěcha byl tento hrůzný čin důkazem, že Čechy nelze napravit, a v roce 995 definitivně odešel ze země.
Opět se usadil v klášteře na aventinském pahorku, kde se v následujícím roce setkal s císařem Otou III. Císař se ještě jednou pokusil prostředkovat mezi Vojtěchem a českým knížectvím. Čekání na českou odpověď Vojtěch vyplnil návštěvou císařského dvora v Cáchách a významných poutních míst ve Francii. V prosinci 996 se vrátil do Cách, kam přišla zpráva z pražského dvora, v níž stálo, že si Čechové nepřejí jeho návrat. To byl nepochybně pro Vojtěcha impuls, aby se vypravil na osudnou misijní cestu k Prusům. Jeho kázání se u pohanů setkalo s velkou nevolí a biskup byl několikrát vyzván, aby se vydal na zpáteční cestu. Vojtěchova neústupnost se mu stala osudnou. Na úsvitě 23. dubna 997 napadli skupinu misionářů pruští bojovníci a jejich útok si vyžádal jedinou oběť – biskupa Vojtěcha.
Vojtěchovo tělo získal od Prusů polský kníže Boleslav Chrabrý a nechal ho pochovat v Hnězdně. V roce 1000 navštívili Vojtěchův hrob císař Ota III. a papež Silvestr II., který povýšil Hnězdno na arcibiskupství a do jeho čela byl jmenován Vojtěchův bratr Radim - Gaudencius. V roce 1039 podnikl český kníže Břetislav I. vojenské tažení do Polska, které vyvrcholilo přenesením světcova těla zpět do rodné země. Do roku 1060 byly ostatky uloženy v rotundě svatého Víta a poté je nechal kníže Vratislav II. umístit do zvláštní kaple.
Kult svatého Vojtěcha se záhy rozšířil v Polsku, v německých zemích a v Čechách. Jeho atributy jsou veslo, jímž byl zabit, oštěp, kopí, svazek šípů, orel, který podle pověsti hlídal jeho bezhlavé tělo. Vojtěch je zobrazován jako biskup s mitrou, berlou a knihou, někdy též s Prokopem nebo jak vyprošuje na Zelené Hoře déšť pro českou zemi.
Publikováno: 03. 03. 2009