Sv. Vít
Svatý Vít neodmyslitelně patří do panteonu českých zemských světců, ale sám pochází z daleké slunné Sicílie a jeho kult se do českých zemí dostal na počátku 10. století ze Saska. Budoucí světec se narodil se okolo roku 297 bohatému pohanskému šlechtici Ilariovy (či Ilasiovy).
Jeho vychovatelka a kojná Krescencie ho vychovávala v křesťanské víře, od které se ho otec snažil všemožně odvrátit. Nepomáhalo ani přemlouvání ani bití, a proto ho prý zavřel do místnosti na tak dlouho, dokud se nezřekne Boha. Avšak z místnosti náhle ucítil libou vůni, a když otevřel dveře, spatřil sedm andělů stojících okolo jeho syna. Výjev Ilaria natolik omráčil, že na místě oslepl. Přímluvy k pohanskému bohovi Jovišovi se minuly účinkem, a proto požádal o pomoc syna. Díky Vítovým intenzivním modlitbám se mu opět navrátil zrak. Ani to však Ilariovi nezabránilo, aby udal svého syna jako křesťana. Vít byl tajně odvezen do Lucanie v jižní Itálii, ale i tam byl odhalen jako křesťan, zajat a předveden před císaře Diokleciána do Říma. Přestože se mu podařilo vyléčit císařova syna z padoucnice, byl i se svými průvodci vhozen do vroucího oleje. Když jim olej neublížil, nechal je císař předhodit hladovým lvům. Ti však zázrakem přestaly mít hlad, zkrotli a lehli si k jejich nohám. Nakonec byli nataženi na skřipec a poté usmrceni mečem. To se mělo stát roku 304.
V době smrti mělo být Vítovi sedm let, ale spolehlivé prameny, které by to potvrdily, nemáme. Přesto se úcta k mladému mučedníkovi za křesťanskou víru šířila rychle po celé Evropě. Již v 6. století mu byla zasvěcena řada kostelů na Sicílii a Sardinii. Od 8. století se ostatky sv. Víta uchovávaly v klášteře St. Denis, odkud byly později přeneseny do kláštera v Corvey v Sasku. Světcův kult pronikl do Čech v 10. století za vlády knížete Václava, který získal vzácnou relikvii, rámě sv. Víta, od římského krále Jindřicha I. Ptáčníka. Darování ostatků znamenalo, že na pražském knížecím dvoře se již plně uchytilo křesťanství. Jindřich a jeho rádci by nemohli svěřit ostatky významného světce předkřesťanské doby pohanovi. Tímto darem dal Jindřich současně najevo, že považuje českého knížete za sobě rovného křesťana. Václav nechal vybudovat na Pražském hradě na svou dobu nevídaný kostel, který zasvětil svatému Vítovi. Karel IV. se jako spoluvladař zúčastnil s Janem Lucemburským v roce 1344 položení základního kamene ke katedrále sv. Víta a v roce 1355 s sebou do Prahy přivezl značnou část světcových ostatků.
Svatý Vít se stal patronem mladých lidí, tanečníků, herců, komiků, vinařů, hostinských, lékárníků, kovářů, sládků a horníků, je zemským patronem v Čechách, Sasku a na Sicílii, je pomocníkem němých a hluchých a lidí trpících epilepsií, je vzýván k ochraně cudnosti, při léčení neplodnosti, očních a ušních onemocnění. Zcela ojedinělý je jeho patronát nad včasným probuzením. V Praze je mu přisouzen patronát nad Karlovým mostem.
Publikováno: 03. 03. 2009