In pede pontis
Josif Brodskij
Vítězslav Nezval
Na Karlově mostě usměješ se prostě,
přejížděje do života každonočně
ve vagóncích pražské tramvaje,
zlo nezapomínaje a dobro neznaje.
Na Karlově mostě vystoupíš si znova
a pro sebe sama vyslovíš ta slova
o kráčení tam, kde město s večerem
znova do týla ti pošle světla luceren.
Na Karlově mostě znova vystoupíš si,
prohlížet si budeš chodce, jejich rysy,
i kolik je hodin ještě povíš na dotaz,
ale sebe na mostě už více nepotkáš.
Na Karlově mostě na sebe zapomeň:
z noci k ránu unesou tě koně.
Řekni si, že dobré je se vracet zpět,
řekni, že už musíš za hranice jet.
Až do rodné země přejedeš si zase,
žlutý parníček Vltavu rozpění.
Na Karlově mostě budeš usmívat se,
křikneš na mě: Přejde tvoje trápení.
A já říkám a ty neslyšíš mě:
Nekřikneš. A nenapíšeš nic, ne.
Mrtvé oči teď už dávno klopíš
a můj živý jazyk nepochopíš.
Na Karlově mostě - spousta jiných tváří.
Hleď, jak život, jemuž bez tebe se daří,
tiká dál a spěchá vybublat svůj věhlas...
Jako smrt, co pokračuje bez nás.
1961
Přeložil Václav Daněk