Kathi Diamant (New York), Kafkova poslední láska
Foto:
Kafkova poslední láska
Přednáška o osudech poslední přítelkyně Franze Kafky Dory Diamant.
Úvodní slovo Věra Koubová.
Přednáška v angličtině, tlumočení zajištěno.
Americká literární historička Kathi Diamant se dlouhodobě věnuje Franzi Kafkovi a jeho životním osudům. Zaměřuje se především na poslední dva roky Kafkova života (1923-1924), které prožil s Dorou Diamant. Tato mladá Polka nebyla a není zajímavá pouze jako přítelkyně zásadního spisovatele 20. století - byla to emancipovaná mladá žena, jejíž příběh je pozoruhodný. I přesto, že pocházela z ortodoxní židovské rodiny, odešla v sedmnácti letech z domova, aby mohla studovat herectví v Berlíně. Později pracovala jako dobrovolnice v centru pro uprchlíky a organizovala akce pro židovské kulturní centrum v Londýně.
Věra Koubová
Na diamantové hraně
V osobě Kathi Diamantové nám přišla neobvyklá návštěva. Zdá se mi, že to, co nám tato návštěva přináší, je rozhraní, na němž se vyhraňují několikeré souvislosti. A je dobře, že hned na počátku byla náhoda. Co je nám náhodou nahozeno, co se nám přihází, se dá nejen přijmout, ale i rozehrát, máme-li dost chuti, napětí a zvědavosti. Kathi Diamantová rozehrála přihrávku svého učitele, který ji upozornil na její jmenovkyni Doru. Dvě Diamantové, Dora v celé záležitosti celkem nevinně, Kathi cílevědomě.
A pokračujme po hraně dál: hledání, zkoumání, procházení archívů, návštěvy pozůstalých a pamětníků i studium Kafkova díla a jeho podrobná znalost připravuje Kathi Diamantovou rok za rokem ke konečnému kroku: k sepsání podrobné studie o své jmenovkyni a jejím osudu a její době. Přesto nepatří tato studie jednoduše do kolonky odborné badatelské literatury, kam patří práce např. Kurta Krolopa, Josefa Čermáka, Hartmuta Bindera, Klause Wagenbacha, Anthonyho Northeye. Kniha Kathi Diamantové má ještě druhý, stejně výrazný aspekt, který ji z tohoto prostředí přísné vědy vyděluje.
Spisovatelka nepodává fakta nestranně, ale ani si nevymýšlí. Vmýšlí se do situací, k nimž poskytují Kafkovy či Dořiny záznamy z deníků i korespondence sdostatek informací, a promítá je živě, v ucelených příhodách do svého textu. Vezměme hned z počátku knihy případ příliš horlivého chlapečka, jenž upadne na zem a hrozí mu, že se mu ostatní děti vysmějí. Autorka v tu chvíli použije citát z Kafkova dopisu o velmi podobné situaci, která postihla v Plané nad Lužnicí Ottlinu dcerku. Kafka i zde u Kathi nad chlapečkem s patřičným obdivem vzkřikne: „Jak šikovně jsi upadl!“ Osoby, které známe tak živé, čteme-li jejich dopisy či deníky, které se nám ale často stávají sumou uspořádaných fakt v badatelské literatuře (protože tam právě jde o holá fakta), zde, v kontextu této detektivky, ožívají jako ve filmu. Tak nějak skutečně museli žít, uvědomujeme si. Však i Kafka užíval své „filmové“ metody, jak rozproudit text, např. v črtě Bratrovražda.
Knihu Kafka‘s Last Love: The Mystery of Dora Diamant bychom už mohli spíš vřadit do sousedství svazku Hanse-Gerda Kocha Vzpomínky současníků / Setkání s Franzem Kafkou. Jistěže je třeba brát vzpomínky současníků jako to, co také jsou: mlhavé rozpomínání, bezděčné přehánění i chlubivé nadnášení, které se ovšem při konfrontaci vzpomínek různých pamětníků často odhalí. Texty podobného druhu, ať už jde o zmíněnou vzpomínkovou sbírku Kochovu nebo o Rozhovory s Kafkou Gustava Janoucha, netřeba zatracovat: Maxi Brodovi vyvstal z Janouchových vzpomínek Kafka jako živý, nedivme se, že i Kathi Diamantová jeho vzpomínky cituje. Málo platné, ten člověk Kafku znal, a i kdyby si Kafkova slova dodatečně vymyslel, nevymyslel si jeho ducha, jeho zjev a atmosféru, ve které se s ním procházel po Praze.
Kniha Kathi Diamantové hovoří ale především o Doře, Kafkově poslední a obětavé přítelkyni, která ho přežila málem o tři desetiletí. Jak si neuvědomit, že právě v naší zemi působí její osud povědomě. Talentovaná herečka, která na německých jevištích nesmí pro svůj židovský původ hrát (jsou třicátá léta), zapálená komunistka, která začne organizovat agitační schůzky s příslušnými písněmi a scénkami, emigrantka dohnaná k vycestování do Sovětského svazu, jíž v této zaslíbené zemi nicméně záhy odvlečou manžela do lágru a její dcerka nedostane patřičnou lékařskou pomoc, opětovná uprchlice, tentokrát do Anglie, kde je jakožto Němka a válečný nepřítel vzápětí internována – až se hlava točí nad takovými peripetiemi a koincidencemi jakoby přímo z Kafkova Nezvěstného, stejně jako nad Dořinou výdrží a nezdolností. Autorka ve svém románu ze života – a tady jsme bezděky dospěli k nejvýstižnějšímu žánrovému označení knihy – podává strhující, přesvědčivý, ale i informativní obraz nejen horoucího vztahu dívky Dory k pražskému spisovateli, nejen bouřlivého života jedné z obyvatelek Evropy, nýbrž i celé jedné evropské epochy.
Publikováno: 18. 06. 2008